František Ferdinand D´este část 2.
V minulé části jste se dozvěděli o tom , jak František Ferdinand vyrůstal a udělal si sídlo na zámku Konopišti. V této části budeme pokračovat. Františkovi a Žofii se narodili tři děti. Jmenovali se Ernest , Max a Žofie. Ernest však byl nejmladší , a proto ho rodiče oblékali do ženský šatů. Bylo to kvůli tomu , že v Ernestově věku (asi do pěti let) umírali hodně kluci na různé věci. Proto si mysleli , že když ho obléknou za holku , smrt ho do pěti let mine. U Maxe to však nedělali. Taky se musím zmínit o jídlech , co nejvíc jedli na Konopišti. František měl strašně rád ovocné knedlíky , proto je měli skoro pořád. Vždycky se taky každý rok na Konopišti pořádají takzvané knedlíkové hody. Je to o tom , že na Konopiště přijedou nejlepší kuchaři v České republice a uvaří tam ovocné knedlíky. Lidé je tam pak ochutnávají. Žofie starší je však vůbec ráda neměla takže když byla doma ona , nedělali se. František taky zakazoval svým dětem jíst uzeniny. Myslel si , že jsou nezdravé. Jednou se stalo , že Ernest si kousek šlupky od párku dal a František se na něj tak zlobil , že ho dokonce nechal prohledávat jestli nemá žádnou nemoc. Taky se ještě uchovala zmínka o tom , že děti nemohli usnout bez krupicové kaše od jejich dvorní dámy. Takže k nim musela každý večer chodit a vařit jim krupicovou kaši. Teď se také ještě můžeme kouknout na ložnice. Žofinka mladší měla hezkou ložnici na Konopišti a ještě tam jsou její výkresy. Ona totiž strašně hezky malovala. Ernest a Max tam jinak mají poskládané lodě a další takové hračky. Myslím si , že se nikdy nenudili. Rodině D´esteových se žilo až nadmíru dobře. Bohužel nic netrvá věčně. František s Žofií se chystali na diplomatickou cestu do Bosny a Hercegoviny a do jeho hlavního města Sarajeva. Píše se 28. červen roku 1914 v Sarajevu. František s Žofií projíždí lidnatými ulicemi , kde je každý vítá. František na lidi také mává , v tom na kolem něho prosviští granát a spadne pod kola jiného auta a vybuchne. Na chvíli zavládne chaos. Potom se však lidé vzpamatují a začnou hledat Františka a Žofii. Jsou oba dva naštěstí živí. Bohužel to schytali jiní lidé , kteří buď zemřeli hned a nebo v nemocnici. František , otřesen tím co se stalo přijede na místo , kde se měl setkat s důležitým politikem. Politik se mu omluví za to , co se stalo , František však i tak trvá na tom , aby to vzali nějakou bezpečnější cesto , když bude odjíždět. Politik mu však zaručí bezpečí a František tedy jede dál i zpět autem. Uprostřed cesty však řidič nečekaně odbočí někam jinam a po několika zatáčkách zjistí , že se ztratili. František zmatkuje a donutí řidiče couvat. V tu chvíli vyjde z krámku před autem muž jménem Gavrilo Princip a diví se , protože byl členem Srbské organizace , která měla Františka zabít. Jednou se mu to nepovedlo. Teď však vytáhne bez rozmýšlení pistoli , namíří první na Žofii a stiskne spoušť. Kulka proletí Žofii do pasu a rána hned začne silně krvácet. Potom zamíří i na Ferdinanda a vystřelí. Ferdinand je těžce zraněn. Ještě však stačí říci tato slova , když podpírá Žofii. Ta slova prý byla „Žofinka , prosím neumírej , kdo se postará o naše děti. O Maxe , Žofinku a Ernesta“potom umírá i on. Převezou je do nemocnice. Tam už jim však nepomůžou. Gavrielo Princip je však dopaden a vsazen do vězení v Terezíně , kde také zemřel. Zakrvená košile Františka a Žofinčiny šaty jsou vystaveny na Konopišti (všechno je pravé). Vražda Františka a Žofie byla bombou , která odstartovala válku. Válku ze začátku vyhlásilo Rakousko Srbsku potom se postupně přidávali do války různé země a vznikla z toho nakonec 1. světová válka , která trvala až 4 roky a vyžádala si 37 494 186 mužů. Františka to však neoživilo.