Povídka Bobkového listu: Jaké je to asi v rybím nebi

Vlastně ani nevím, proč tyto řádky píšu. Jednou jsem ležel na posteli a přemýšlel nad rybami, které byly buď nechtěně či chtěně usmrceny rybáři, které byly zabity v obrovských fabrikách. Všechny tyto životy mají stejnou cenu jak lidské. Kam asi ty duše jdou? Do nějakého nebe jako lidé? Nebo někam do hlubin těch nejhlubších oceánů? To se – stejně jako u lidského nebe – nikdy nedozvíme. Mě by osobně přece jenom více zajímalo, kam jdou rybí duše než lidské. Lidé mají přece jenom výhodu, že můžou stát, sedět a dělat ještě spousty a spousty dalších věcí. Ryby mohou tak maximálně plavat.
Já to úplně vidím….. Na té rybí planetě je vše naruby. Pro většinu z nás by to bylo i dost drastické, ale přesně toto zažívají ryby na tom našem světě. V řekách, rybnících a jezerech by plavali lidé (hlavně tedy rybáři) a ryby by se opalovaly na sluníčku u svých prutů a čekaly, zdali se nějaky rybář nesplete a z akutního hladu nasaje bramboru. I když…. Mohly by to být i jiné věci, které člověk jí a které by držely na háčku. Ryba svými ploutvičkami nasadí prudký zásek a člověk na druhé straně prutu vykřikne bolestí. Háček se mu zarazil přímo do jazyku. To je bolest! Pak je potupně tahán rybou, která byla v minulém životě tahaná jím. Nakonec si vezme podběrák a navede skoro mrtvého člověka přímo do něj. Vytrhne mu háček z úst a udělá si s ním pár fotek. Poté se může rozhodnout, jestli člověka pro jeho velikost pustí či vezme s sebou. Rybář se válí na trávě a modlí se, ať ho pustí. Ryba (nebo spíš rybák) zavolá své ženě a ta mu okamžitě vzkazuje, ať to lidské prase vezme domu, že mají málo jídla. Je rozhodnuto. Krvácející člověk je usmrcen paličkou a míří do věčných pekel. Rybí táta zatím spokojeně pojídá jeho tělo a libuje si, že takhle dobrého rybáře už dlouho nechytil……
Průběh lidských jatek vám snad představovat nemusím. Je to obrovská továrna, do které přivezou čerstvé lidské kousky nachytané do obrovských síti buď v moři či někde v rybníku. Tam se rozloží jejich těla na jezdící pás a pod rybími noži jsou rozsekaná na kousky. Naloží se do krabic a jsou rozvážená do všech rybích supermarketu v kraji. To by se vám (a ani mně) vůbec nelíbilo.
Závěrem chci jen říci, že chytit rybu, aniž byste jí jen trochu neublížili nejde. Já to vím. Jen vám touto myšlenkou chci říci, že i ryby mají city a i když to většinou nevypadá, i ony cítí bolest. Proto vás upřímně prosím, abyste se vy rybáři k rybám chovali co nejlépe a aby rapidně ubylo rybích úmrtí. Jestli se však budete chovat špatně, můžete se klidně po smrti ocitnout v rybím nebi jako lidé. A přiznejme si, v rybím nebi je přece jenom lepší býti rybou 🙂