Cestopis Bobkového listu doporučuje : Zoo Mořský svět
Byl krásný nedělní den 17.4. a náš cestovatel Honza Mapa si tentokrát nechtěl zajet někam daleko. Proto se rozhodl navštívit Zoo Mořský svět. Tady vám něco o tom poví :
Zoo Mořský svět
Vyrazili jsme (i s celou rodinou) hned po obědě a když jsme přijeli na místo (do pražských Holešovic), čekalo nás nemilé překvapení. U Mořského světa se konala obrovská matějská pouť a děti hned škemraly. Já jim všechny jejich nápady odmítl a šli jsme do Mořského světa. Tam bylo nádherně. Všude kolem nás byla akvária s rybami, různými krevetami a někdy i žraloky. U pokladny jsme si koupili krmení pro ryby a už jsme to házeli do nádrže. U pokladny nás ještě upozornili, že některé ryby v akváriích jsou masožravé, a proto když si chtěla malá Johanka sáhnout na rybičky, rychle jsem jí odnesl dál. Já jsem se osobně nejvíce těšil na žraloky a hned jsem jednoho spatřil. Byl to žralůček levhartí a s ním i některé druhy rejnoků. Ryb tam bylo opravdu spousta. Viděli jsme paúhoře elektrického, který svou elektrickou ránou dokáže zabít i člověka. Také jsme viděli rybu zvanou binga, ale každý jí říká tygří ryba, protože má zuby ostré a veliké jako břitva. V Mořském světě je však ještě moc malá. Manželku asi nejvíce zaujímali bodloci žlutí, kteří podle popisu dokážou vyčistit celé akvárium. Děti zase ohromil kajman, jeden druh krokodýla, který se vůbec nehýbal. Akvárií a ryb je tam ještě hrozně moc. Kromě této krásně přírodní fauny tu mají i hodně maleb. Mají tu i největší ruční malbu v Evropě, která má obsah 2 700 m2! Mají tu i model lodi Bounty, na které proběhla vzpoura námořníků. Jedno akvárium je i pod modelem majáčku. A když se budete dívat i nahoru, jistě spatříte model manty, největšího rejnoka na světě. Mořský svět má dvě patra a v tom druhém patře je takzvaná Vesmírná laguna, ve které jsou samozřejmě ryby a televize, která vysílá různé zajímavé dokumenty. Musel jsem děti trošku popohnat od televize (mají totiž zákaz televize od té doby, co Mareček uhodil Johanku a ta upustila nový ovladač přímo na zem), jelikož jsem chtěl vidět to, co mě fascinuje nejvíce. Už to přede mnou plavalo. Byli to žraloci černoploutví a žraloci bělocípí. Stál jsem jako zkamenělý a upíral jsem pohled na vládce oceánu, dokud mě z rozjímání nevyrušil Mareček s tím, jestli by si je mohl vzít domů. Byl však čas k odchodu. Cestou k autu jsme se ještě dostali doprostřed matějské poutě a já jsem to vzal radši bahnem, než jít přes strašidelný zámek. Kupodivu kromě dětí protestovala i manželka, která chtěla ještě nakoupit a říkala, že takhle do obchodu přijít nemůže. Nakonec jsme se však dobelhali k autu, připoutali se a jeli.