S Bobkovým listem za rybářskými revíry : Sázava 3 A

Popis revíru : číslo – 411 076 Sázava 3 A (spravuje MO ČRS Benešov)

Přítok Vltavy. Od jezu mlýna v Nespekách až k jezu mlýna v Čerčanech. Míra kapra je 40 cm, štiky 55 cm. Lov z plavidel povolen.

V dalším díle naší série se podíváme na revír Sázava 3 A, jenž mám velmi rád. Tento úsek začíná v Čerčanech, kde přebírá štafetu po Sázavě 3 B (z minulého článku). Pod čerčanským jezem jsem několikrát chytal na přívlač, ale bohužel bez úspěchu. V létě, kdy panuje sucho, teče pod jezem málo vody a často bývají viděny kameny, které normálně zakryla hladina. Jiné to je na konci zimy a začátku jara, kdy odtává sníh, ale takovýto přirozený koloběh panuje všude. Často zde hnízdí spousty ptáků, hlavně kachen a holubů. Co se týče ryb, tak jsem párkrát z mostu viděl něco malého sbírat z hladiny, ale jinak nejsou přímo pod čerčanským jezem žádné známky rybího života. To však ještě neznamená, že zde nic nežije…

jez v Čerčanech, kde tento revír začíná

Trochu níže po proudu se tok uklidňuje a začíná téct rychlým táhlým proudem, který je místy zastavován vyčnívajícími kameny. Že se tu dá řeka klidně přebrodit snad ani nemusím zmiňovat. Většinu rybářů by to odradilo a šli by chytat ještě níž po proudu (o tom se též zmíním), ale mě vždycky zajímalo, zda-li se tu vyskytují parmy. Pro ně to tu je jako dělané. Kameny na dně a silný proud. Málo ryb má takovýto „apetit“ jako právě parmy. Nu což, možná budu vypadat jako blázen, ale musím to tu alespoň jednou zkusit. Úplně nezarostlých míst tu není zrovna moc, ale pár se jich najde. Právě na jedno takové jsem se přes všechnu námahu dostal. Hlavní proud tu teče přímo u mě a u protějšího břehu se rozkládá klidná mělká tůň. Nikdy jsem v takto silném proudu nechytal a taky mi to moc nešlo. Mám tu asi 40 gramové krmítko, protože to byla největší hmotnost, kterou jsem v té době měl. Do krmení nasypu hodně hlíny, aby ho zatížila a vytvořila lákavý mrak. Jeden prut nahodím přímo do proudu, protože právě tam by se měly parmy držet, a druhý pošlu do té mělké zátoky. Uvidím. Nástrah jsem si s sebou vzal požehnaně a klidně je budu měnit. Červy, žížaly, kukuřici (ve dvou druzích), pelety a dokonce i tavený sýr, který však rychle spadl z háčku. Čekám. Počasí se rychle mění. Dopoledne svítilo sluníčko a teď se pomalu schyluje k dešti. Začíná pršet. Bezva. Když mi totálně všechno promokne, dostanu záběr na prut v proudu. I přesto, že jsou špičky nadoraz, jejich pohyby vidím dobře. Zaseknu a očekávám tu vysněnou parmu. Ryba se brání udatně, proud jí taky trochu pomáhá. U břehu však zjistím, že žížalu sebrala sice pěkná, ale podoustev. Alespoň dneska neodejdu od vody s čistou nulou. Rybu pustím a čekám dál. Kromě jedné podobné podoustve se již nic nestane a já musím domů. Kde ty parmy sakra plavou? Občas se na tomto revíru nějaká chytne, ale jsou to spíše výjimky. Dříve jich tu snad bývalo dost všude, ale asi nejenom ty parmy odvál čas…

Dále po proudu se hladina postupně zvyšuje, proud ztrácí na síle a balvany zůstávají skryté pod hladinou. Místy jsou břehy opravdu zarostlé, ale zase to přináší takovou výhodu, že tu nechytá tolik rybářů (prakticky nikdo, možná párkrát do roka obyvatelé místních chat). Právě zde mám jedno opuštěné a zašité místo daleko od všeho. Řeka tu teče solidním, ale nijak problémovým proudem. Stačí zde obyčejné 40 gramové krmítko. Hloubku odhaduji na takových 1,5 metru. Těsně u břehu (já tedy chytám z pravého) se nachází poměrně rozsáhlá tůň. Asi nejvíce se mi na zdejším úseku líbí to, že se tu vyskytují prakticky všechny druhy ryb, a hlavně, že opravdu malých ryb je fakt poskrovnu. Když něco chytím, vždy se jedná o slušný kousek. Vyskytují se tu typické říční ryby, jako podoustve (zde chytám moc pěkné), plotice, tloušti, cejnci, ale i větší ryby, jako kapři, cejni (kusy i přes půl metru), boleni (těch je tu požehnaně), štiky, okouni.. Dá se chytat na položenou (feeder), plavanou a i s přívlačí můžeme být úspěšní. Co se týče lovu všežravých ryb, stačí chytat jako všude jinde, tedy nástrahy živočišného i rostlinného původu, trocha normálního krmení a pruty kolem tří metrů. Takto si moc dobře zachytáte. U přívlače to již není tak jednoduché, ale pokud chcete někde uspět, pak na tomto revíru máte slušnou šanci. Jak jsem již řekl, boleny se to tu jen hemží a občas se stane, že jeden takovýto bolen skočí na žížalu při lovu na položenou. Pak nechybí samozřejmě pěkní tloušti a okouni. Kolem břehů (a nejen kolem nich) se nachází spousta úkrytů, které se často stávají domovy štik. Ano, i štik je tu hodně…

Venku by tuhle roční dobu mělo mrznout, ale příroda tomu chce jinak. Na to, že je 31. prosince, tedy Silvestr, a poslední den, kdy se smí chytat dravci, panuje přímo báječné počasí. Rtuť teploměru vyšplhala na krásných 10 stupňů. Ideální čas zajít na ryby a pokusit se ještě o nějakého toho dravce. Sluníčko krásně hřeje, ale teplota vody zas tak veselá není. Studená jak led. Dneska to bude těžký. Úspěchem by pro mne bylo, kdybych chytil alespoň nějakou rybu. Zkouším proto malinkou stříbrnou rotačku, jestli se náhodou nesplete nějaký okounek či tloušť. Dojdu k jednomu stromu, který se sklání těsně nad řekou a jeho větve se dotýkají hladiny. Nalevo se nachází jeho bratříček, který takové štěstí neměl, a leží ve vodě úplně celý. Jen tak ze zvědavosti hodím rotačku přímo pod větve, ale moc se mi to nepovede a rychle sahám na kličku navijáku, abych nástrahu stáhl a nahodil přesněji. Když tu obrovská rána do prutu a následně se pořádná ryba rozjede i s mou mini rotačkou v tlamě (kdyby to někoho zajímalo, chytám na rotačku číslo 0). Jsem v šoku. Pletenka naštěstí vydrží hodně a daří se jí tlumit i tyto výpady. Asi mám na prutu bolena, ale moc pěkného. Kdepak! U hladiny se objeví torpédové štičí tělo, které hned zmizí zpátky pod ní. Ještě několik takových výpadů a infarktových chvil a štika jest moje! Nádherná. Měřila rovných 70 centimetrů a ani si nemohu představit lepší zakončení rybářského roku. Samozřejmě jsem ji pustil. Pak se sice již nic nestalo, ale i tak mě to zahřálo u srdce…

Pokračujeme stále po proudu. Netrvá tak dlouho a řeka zase začíná nabývat na síle (co se proudu týče), je mělčejší a začínají se zde tvořit peřeje. Velmi těžký kus vody, ale i tak se v takovémto toku vyskytují nádherní tloušti, které můžeme chytat přívlačí. Pak však začíná kus řeky, kterému říkám „Prokletý úsek.“ Potenciální rybářská místa kompletně porostlá keři a bodláky, jedině na levém břehu je vysedělo pár nadšenců. Řeka prudká, plná vázek, že co hod, to celá sestava pryč. Vím, o čem mluvím. Podmínky k vláčení jsou už slušnější, ale nikdy se mi tu nic kloudného nepodařilo ulovit. Maximálně oukleje a mikroskopické podoustvičky, které jsem chytil při plavané na červy. Nějaké ryby tu musí být, ale mají výborné podmínky pro to, aby je žádní rybáři nepronásledovali. Jednou se musím na tento úsek pořádně podívat a něco většího zde i chytit.

Sázava pod mostem silnice I/3

„Prokletý úsek“ pokračuje až k mostu silnice I/3, po které projede opravdu hodně aut a hluku je zde též nemálo. Proto radši trochu dál odsud. Po proudu se dostaneme do historické obce Poříčí nad Sázavou, kde najdeme rovnou dva nádherné kostely. Zde se již řeka pomalu uklidňuje a roste hloubka. Kolem levého břehu vede cesta, po které při krásných dnech projde hodně lidí, ale i tak tu často sedávají rybáři. Chytit se dá u Poříčí prakticky všechno, hlavně se sem jezdí na kapry. Pak se již řeka pomalu dostává do obce Nespeky, kde tento revír ukončuje zdejší jez. Sázava 3 A tu předává štafetu Sázavě 2.

jez v Nespekách, kde Sázava 3 A končí

Shrnutí: Sázava 3 A patří k mým nejoblíbenějším revírům, jelikož kolem ní není takový ruch. Ryby zde plavou pěkné, málokdy se stane, že by se chytaly od daného druhu jenom malé kusy. Dravců je zde též požehnaně. Ovšem kromě ryb tu můžete najít i bobří nory, nebo vidět volavku na lovu (o ledňáčcích ani nemluvě)…