Rybí encyklopedie – Okoun říční

Ještě rychlá poznámka: je to čistě můj názor a vědomosti. Jsem ještě opravdu začátečník v rybaření, ale tímto článkem bych chtěl alespoň trochu pomoci těm, kteří se o rybaření zajímají, ale umí to asi jako já před rokem.

 

Okoun říční (Perca fluviatilis)

 

Okoun. Kdo by ho neznal. Tato ryba má za sebou bohatou historii. V minulém století byl dokonce okoun považován za plevelnou rybu a zvláště menší kusy se bez milosti zabíjely. Dnes je již situace jiná a tato ryba je již velice žádanou ve stojatých i tekoucích vodách. Hlavně větší kusy (nad 45 centimetrů) potěší rybáře asi jako metrová štika. Asi jste pochopili, že dnešní rybí encyklopedii budu věnovat právě okounovi říčnímu.

 

Stavba těla: Okoun patří do čeledi okounovitých společně s candátem a ježdíkem. Tohoto pruhovaného banditu si s ničím jiným nespletete. Hlavní poznávací znamení je jeho barva. Na těle této ryby se snoubí olivově zelená, zlatá a červená. V tom všem se ještě rýsují krásné svislé pruhy. Zvláštností u okouna je hlavně jeho prakticky černé oko. Já tuto rybu prostě považuji za jednu z nejkrásnějších ryb našich vod a i když nedosahuje závratných velikostí, vždycky mám radost, když se ve vodě objeví jeho nepřehlédnutelné tělo. U okouna si dávejte pozor na hřbetní ploutev. Ony jsou to tedy dvě hřbetní ploutve, ale ta větší je hodně pichlavá. Abych zase nepřeháněl, několikrát jsem si po jeho hřbetní ploutvi přejel prstem a vůbec mne nepořezala. Pokud byste však např. na okouna spadli, myslím, že to ucítíte. Pak také ještě pozor na hrot na skřelích, ale ten není zas tak nebezpečný. U pruhovaného bandity je zajímavé, že není vůbec slizký (na rozdíl od cejna nebo lína). Je to dáno jiným druhem šupin.

 

Způsob života: Okoun je dravá ryba, proto většinu času tráví lovením malých rybiček. Často přitom využívá své zbarvení, kdy dokáže totálně splynout s okolním prostředím a pak již jenom čeká na blížící se rybku, po které rychle vystartuje. Tuto techniku však nevyužívá pořád, jako například štika, ale dokáže rybky lovit i v pohybu. Na hladině se to projeví rychlým výstřelem ryby a následně rozprchnutím drobného potěru na všechny strany. Okouni jsou hodně žravé ryby. Když zrovna neloví, odpočívají někde v listí. Okoun říční se tře v dubnu a květnu. Samičky (jikernačky) mají v tuto dobu břicho plné malinkých jiker a již čekají na samečkovo mlíčí. Právě jikernačky dorůstají trofejních velikostí, proto si zaslouží šetrnou manipulaci, aby mohli ještě dále klást jikry a přivádět na svět nové okounky. Okoun dorůstá průměrné délky 15 až 30 centimetrů. Jak jsem již zmínil na začátku, okouní populace je na tom hodně špatně, na některých místech se však jejich stavy lepší. Za všechno vděčíme produkčním rybářům, kteří dělají to, co dnes již bohužel okouni stěží dokážou, tedy rozmnožování.

 

Jak ho dostat na háček: Jak jsem již zmínil, když chceme chytit okouna, musíme vsadit na živočišné nástrahy. Chytá se hodně způsoby, nejvíc však na plavanou, položenou a přívlačí. Hlavně u přívlače se okoun stal velmi oblíbenou rybou. Všechny tyto techniky zkusím dále rozvést:

 

plavaná: Co je hezčího, než si jednoho letního dne vyrazit se splávkem k řece. Cestou si nakopu nějaké žížaly a zábava může začít… Sám na plavanou moc nechytám, ale chci se jí začít více věnovat i na řece. Stačí obyčejný prut a robustnější splávek. Nejtypičtější nástrahou na plavanou je žížala. Rousnice, hnojáčci, dendrobeny a jiné všemožné druhy žížal jsou prostě top. Okoun není vybíravý a hlavně průměrní jedinci berou na všechno s ochotou. Pokud si chcete vyrazit na větší kusy, doporučuji nastražit nějakou menší rybičku. Čím živější, tím lepší. Za zkoušku stojí i všemožné druhy červů, ale k těm se spíše dostane nějaká bílá ryba.

 

položená: Prakticky platí to samé jako u plavané. Jenom nástrahu umístíte na dno. Opět se dají použít žížaly, rybička a červi. Prut doporučuji asi kolem 270 centimetrů dlouhý. Z montáží se mi nejvíce osvědčila průběžná montáž, která je snadná na uvázání (takže ji zvládne i takové nemehlo jako já) a nikdy jsem s ní žádný problém neměl. U okouna cíleně krmit nemusíte, ale vždycky to má na ryby dobrý účinek.

 

přívlač: Asi nejčastější metoda lovu těchto krasavců. Na přívlač doporučuji prut asi 180 centimetrů dlouhý, ovšem čím delší, tím lepší (zase to však nepřehánějte). Důležitou věcí je opravdu kvalitní naviják. Lov okouna je spojen hlavně s gumovými nástrahami. Všemožní smáčci, twistery, kopýtka, nymfy a další gumy prostě fungují. Hlavně twistery a nějaké gumové napodobeniny rybiček mi připadají nejlepší a mám s nimi dobré zkušenosti. Jejich výhodou je, že jsou levné a v opravdu nepřeberném množství tvarů a barev. Pohyb nástrah nechám na každém z nás. Ani já sám nemám nějaký osvědčený způsob vedení. Někdy vodím plynule, jindy nástrahou poškubávám a jindy ji plynule zvedám ode dna. Další špičkovou nástrahou jsou malé rotačky, nejlépe velikosti 0 až 2. Ty se musí vést jenom plynulým stahováním. Dále se ještě doporučují woblery, marmyšky, kogúty, streamery a další nástrahy, ovšem s nimi nemám žádnou zkušenost. Neznamená to však, že nefungují. Skoro všichni okouni, které jsem chytil přívlačí, zabrali těsně u břehu, když jsem je nějak vyrušil. Nejlepší je členité dno a příbřežní partie klesající do hloubky. Tam tyto ryby určitě hledejte.

 

U plavané a položené je záběr okouna poměrně nejistý. Dlouho si s nástrahou pohrává, než se konečně odváží k záběru. Tuto věc dělají zvláště větší jedinci, kteří už mají něco za sebou. Neztrácejte trpělivost a sekejte, kdy uznáte za vhodné. Ne vždy se to podaří, ale s rostoucími záběry si nějakou metu jistě najdete. I když okouni nedorůstají obrovských velikostí, bojují opravdu srdnatě. Ujíždí do stran, snaží se nástrahu setřást a zajet někam do překážky. Když okouna máte na břehu, chovejte se k němu velmi opatrně, jelikož je to opravdu choulostivá ryba. Okouni mají delikátní maso a já sám okouna ochutnal. Generační ryby byste však měli pustit zpátky domů. Okoun říční je v našich revírech hájen od 1.1. do 15.6.

 

Zajímavost: Dnešní zajímavost se bude týkat i následující fotky s mým dosud největším okounem… Chytáme na Sázavě na docela hlubokém a pomalu proudícím úseku řeky a máme spadeno na nějakou bílou rybu. V plechovce máme kukuřici, která dnes opravdu boduje. Blíží se večer a já chci právě přehodit krásně žlutou kukuřici někam hlouběji. Vezmu prut, lehce s ním trhnu a již vedu nástrahu k sobě. Asi sedm metrů od břehu mi nástraha příšerně ztěžkne. Asi nějaký klacek, pomyslím si. Tahám tedy nástrahu pořád stejným tempem. Již vykoukla celá montáž, ale nástrahu zatím nevidím. No tohle! Nástraha se rozjela od břehu, ovšem za chvíli jí došli síly a já překvapeně podebírám obrovského okouna. Je tedy vidět, že se teoreticky dá okoun chytit i na aktivně vedenou kukuřici vodním sloupcem. Viděl pohyb, myslel si, že to je rybka, a tak po ní skočil. Ani nemusím popisovat, jak velkou radost jsem z ulovené ryby měl.

 

Zde je již zmiňovaný okoun chycený na Sázavě na kukuřici